U nás je pěstována kukuřice setá. Listy má kukuřice přisedlé, střídavé a dvouřadě uspořádané, se souběžnou viditelnou žilnatinou. Samičí květenství kukuřice vyrůstá z úžlabí listu. Je to ztloustlý, ve zralém stavu žlutý klas. Někdy se mu říká také palice. Klas se skládá z mnoha řádek obilných zrníček.
V každém takovém kukuřičném klasu jich je v průměru více než tisíc. U divoce rostoucích kukuřic však klásek obsahuje pouze čtyři až patnáct obilných zrníček. Na rozdíl od pěstované kukuřice seté se klásek divoké kukuřice za zralosti rozpadá. U pěstované kukuřice však klásek zůstává vcelku. Celý samičí klas je uzavřen v mnoha listech.
U divokých druhů kukuřic bývá obalová vrstva listů jen jedna. Na vrcholku klásku potom vyčuhuje chomáč čnělek s bliznami.
Kukuřice pro naše zdraví
Kukuřice obsahuje také vysoké množství škrobu. Ten se se používá ve farmaceutickém průmyslu. Olej z kukuřice se používá jako přísada do kosmetických přípravků. V tradičním léčitelství se využívala kukuřičná čnělka jako močopudný prostředek. Může také posloužit jako prostředek pro navýšení žluči, krevního tlaku a podpora funkce srdečního svalu.
Rovněž byla kukuřičná čnělka používána pro:
· zlepšení látkové výměny
· snížení hladiny cukru v krvi
· při revmatismu
· při otocích kloubů
· vylučuje zadržovanou vodu v těle
· léčí záněty močových cest
· při nadváze
Účinné látky kukuřice jsou:
· saponiny
· flavonoidy
· glykosidové hořčiny
· třísloviny
· ubichinon
· vitamín E
· silice
Nejvíce známé hospodářsky využívané odrůdy kukuřice jsou:
· kukuřice koňský zub
· kukuřice pukancová
· kukuřice cukrová
· kukuřice škrobnatá
· kukuřice vosková
· kukuřice plevnatá
· kukuřice obecná
· kukuřice polo zubovitá
Pěstování kukuřice jako kulturní plodiny započala před více než 5 600 lety. Z Jižní Ameriky se dostala do Evropy koncem patnáctého století. Do střední Evropy se přenesla z Balkánu, přesněji z Turecka a Rumunska.